http://sdh-bochor.webnode.cz/o-nas/
poděkování HZS Olomouckého kraje
A něco z minulosti:
6. května 1952 vypukl v domě Martina Bukovčíka č. 80 požár.
Děti na hůře sušily bylinky a svítily si svíčkami. Dvě předškolní děti si udělaly ohýnek. Než jim v tom mohly starší děti zabránit, byla hůra v plamenech. Děti sotva stačily uprchnout. Oheň přeskočil na hůru souseda Antonína Vinklárka, kde měl tento uskladněnou jetelinu. Zde měl oheň více potravy a tak vzplanula celá střecha. Seběhnuvší se lidé spěchali na pomoc Vinklárkům. Zde nebyl nikdo doma a jeden veřejný činitel násilím otevřel byt. Občané chvatně počali vynášet nábytek a vše uskladňovali přes silnici v průjezdě s. Skoupila. Tentýž veřejný činitel dal pokyn k tomu, aby byla vystěhována obecní knihovna, která byla ve třídě bývalé staré školy v sousedství p. Vinklárka. Skříně nevydržely transport po schodech, praskaly a knihy se válely po zemi. Knihovníka mohla ranit mrtvice, když uviděl tu spoušť. Mezitím přispěchali místní hasiči a požár likvidovali. Teprve tehdy se ukázalo, že stropy obou stavení byly dostatečně kryty mazem, takže panika s vynášením nábyrku byla zbytečná. Ještě zbytečnější bylo stěhování knihovny, neboť vysoká štítová zeď staré školy byla dostatečnou ochranou i proti většímu požáru. Antonín Vinklářem ovšem dopadl hůře. Nejen, že mu shořela střecha, ale v zachráněném nábytku marně hledal asi 80.000 Kč, hotovost to z několikaleté sklizně cukrovky.Tu také kdosi „zachránil“, ale pro sebe. A tak p. Vinklářem dlouhá léta do horoucích pekel posílal všechny „zachránce“. Pozdě přišel na to, že kdyby si byl peníze uložil v místní záložně, jednatelství STSP, měl peníze bezpečně uložené při plné anonymitě vkladu a po měnové reformě mu z nich něco zůstalo. Takhle však ztratil všechno.Inu thesaurace peněz se nevyplácí. Ovšem ani povedenému „zachránci“z řad občanů nepřinesly peníze žádného užitku. Dříve, než jich mohl použít, přišla měnová reforma a s ní padly všechny thesaurované hotovosti.
Tak bylo doslova psáno.